O tomto víkendu to měl Mushing team Ostrava velmi náročné, jelikož jeho členové bojovali na několika frontách.
Martin Řezác s Alíkem- kat. Long, Lukáš Družba s Crashem kat. MId a Tereza Bulasová jako technický doprovod se zúčastnili Fryštáckého Dogtrekingu. Více o této akci viz reportáž Terezy:
11.9. vyrazil Mushing team Ostrava v zastoupení Martin s Alíkem a Lukáš s Crashem směr Držková na svůj první Fryštácký dogtrek. Za deště jsme postavili zázemí a začala psychická příprava. Martin po prezenci vyfasoval mapu tak s Lukášem, který okolí zná jakožto svůj rodný kraj, vymýšleli taktiku postupu. Martin si po dosavadních zkušenostech stanovil na trasu Long dobu návratu na sobotu v noci.
Páteční start byl vlhký, ale bez deště a prohřátý domácí slivovicí. Martin startoval mezi prvními a po asfaltu vyšli vlažně. Počasí jim vydrželo až do oběda, pak se spustil prudký, ale krátký déšť a do večera se to střídalo. Přes kopce se převalovaly těžké nacucané mraky, které slibovaly, že ani Lukáše s Crashem na turistické trati nenechají suché.
Příval vody si vyžádal první oběti, zprávy z tratě byly bahnité, místy se valily proudy vody a od prvních „běžců“ začínala být cesta dost rozbitá, přesto okolo večeře přicházejí za mohutného aplausu první závodníci. Martin však mezi nimi není. Nedorazil ani před zalehnutím, ani v průběhu noci. Místo naplánovaného návratu bloudili s čelovkou a v dešti temnými hvozdy.
Ráno před startem Turistické trasy Lukáš nemohl ani dospat, zatímco psi zařezávali jak špalky. Nakrmit, napojit, vyvenčit, rozehřát, nachystat a zničehonic před osmou se prohnal okolo Alík a za ním plápolající Martin. Promoklí, s čelovkou stále na hlavě, únavou v obou tvářích a jasným komentářem- hrůza. Postěžoval si na příšerné turistické značení, popsal cestu jako bloudění a brodění se blátem, pak usušil psa a zapadl s ním do stanu k vytouženému spánku.
Lukáš s Crashem se přesunuli na start, Lukáš kopnul slivku, Crash si zobnul koláčku a napsaným prvním časem vyběhli vstříc 40km dlouhé trase, zkrápěni lehkým deštíčkem. Před Rusavou překvapil kontrolu, která sotva zaparkovala. Byl napojen, dobil baterky sobě i psovi. 10.10 přichází zpráva: „Jsem na Rusavě za 5 min vyrážím.“ Přestává pršet a čeká je zbylá půlka tratě.
V kempu je v tu dobu doslova mrtvo. Přichází několik dalších longařů, ti po krátkých a vesměs stejně zablácených výpovědích mizí ve stanech či chatkách a upadají do komatu. V 11hodin už to ani sluníčko nevydrželo a opřelo se o nás, aby vyschly cestičky a taky závodníci, kteří se stále toulají po Hostýnských vrších, hledajíce cestu zpátky do kempu. Sluníčko některé spavce vytáhlo, ale Alíček sotva vyleze před stan, zase zaleze a s výrazem naprostého odevzdání odmítá žužlat zaslouženou odměnu, místo toho si vylizuje bolavé svaly.
Na oběd jsou Lukin s prckem konečně doma, po 4:57 hod. Crash táhne vrávorajícího Lukáše oba s tunovým nánosem bahna přes kemp. V cíli je z midařů první a první i vybíhal, celou trať míjel jen longaře, přesto to nic neznamená. Sám Lukáš přiznává, že mnoho času ztratil topením se v kalužích a 15min, když špatně seběhl ze značky.
Po koupeli při obědě přibíhají další ze všech skupin, vždy provázeni potleskem a až do večerního družného posezení se občasný potlesk ozve. Proto pro nás byly výsledky až do nedělního vyhlášení překvapením a nutno říct, že příjemným. Lukáše s Crashem v jejich kategorii TM1 předběhl o 10minut jen jeden závodník, takže výkonem 39km/ 4h 57min jsou na druhém místě. Martin s Alíčkem to viděli hůř proto 7mé, přesto krásné místo na 88km dlouhé LONG trati. Poslední vyhlášená kategorie byla dodatečná, ale podle mne nejsympatičtější. Byla pracovně nazvána Fair play a vyznamenali se ti, kterým ve chvíli cizí nouze nešlo o vlastní umístění či čas v tabulce a pomohli zraněné k rychlejší pomoci, což, jak se ukázalo, pro všechny nebylo bohužel tak samozřejmé.
Další část vyrazila na již tradiční závod a to „Hill´s Canicross Okolohradce“, který se konal u rybníku Biřička u Hradce Králové a byl pořádám Mushing klubem „Děti severu“. Jednalo se již o 8.ročník a závod byl dvoudenní, kdy po oba dny se absolvovala trať o délce 4,6 km. První den se startovalo v 30 sek. odstupech a druhý den se startovalo Gundersenovou metodou ( což znamená, že se závodníci za sebou řadili v odstupech se kterými dojeli do cíle prvního dne), canicross startoval po oba dny hromadným startem. Za náš tým jeli tentokrát reprezentovat Martin Urbančík, který měl původně startovat v kat. kolo s jedním psem, ale nakonec startoval v kat. koloběžka se dvěma psy, kdy si vypůjčil psa od Michala Tobiáška a v této kat. po dvou kolech skončil na 6.místě. Dále za nás startoval David Urbančík, pro kterého to byla závodní premiéra v kat. kolo s jedním psem (dospělí ač by David věkem patřil ještě do žákovské kat.) a za všechny můžu říct, že více než důstojná v prvním kole skončil ze 14 účastníků na krásném 9. místě, ve druhém bohužel upadl, ale i tak dokončil závod a skončil na 13.místě. V kat koloběžka s jedním psem jsme měli také zastoupení a to v podobě Jana Bluchy se psem Ikarem WS, kteří po dvou chybách skončili na 5 místě ač mohli klidně společně bojovat o stupně vítězů a v kat. canicross ženy do 25 kg v podobě Kateřiny Bluchové, která skončila na 1. místě.
Zbytek týmu poctivě trénoval v Polance nad Odrou na další závody, které se konají následující víkend v Louce u Blanska, kde se již tradičně konal společný nedělní trénink. 🙂
