MS ICF v Canicrossu je za námi 
Česká reprezentace veze 16 medailí! Což je opravdu wooow!
Českou reprezentaci na MS v Plédranu tvořili také členové MTO.
↓ ↓ ↓ ↓ ↓ ↓ ↓ ↓ ↓ ↓ ↓ ↓ ↓ ↓
Každý vyjížděl podle svého plánu, někdo na přímo, někdo zvládl i zastávky spojené s výlety.
Jak bylo zmíněno, každý vyjížděl podle sebe, sraz byl však jasný, cca 2tis km od Ostravy na louce v Francii 🙂
Po zabydlení nás čekala prohlídka trati a následné tréninky na trati.
Původně byla trať dlouhá 5,5km a následně zkrácena na 3,8km. Stále však měla celkem technické, o to však zábavnější úseky.
Nechyběla také prohlídka městečka a místa, kde nás čekalo slavnostní zahájení .
Čtvrtek už byl pomalu „rozjezdní, “ některým začínaly první veterinární přejímky (kontrola zdravotního stavu psa) a kontrola vybavení (délka a stav šňůry, postroje, přeměření a následné označení)
Kdo měl tento proces za sebou mohl se s potvrzením dotavit na prezenci pro startovní čísla, čipy a trička.
Veterinární přejímky probíhali i během pátku. Mezi tím dorazil již Michal Poledník s Tomem M. dovezli repre oblečení. Zvládla se schůzka s team leadrem, předávka oblečení, nutných informací a vyráželo se na slavnostní zahájení.
Tak a je to tady. Zahájovací ceremonilál, průvod městečkem a vše může začít!
V sobotu už to začalo na plný obrátky!
NEDĚLE VIDEO: https://fb.watch/cW3i3sHkpz/ TM FILMS – Thibault Maitrejean
Za MTO takto :
Adéla Ulmanová
Startovala v kategorii bikejorng s Maxíkem.
Adél Ulmanová si dojela pro skvělé 36. místo na MS!
Jak vnímala MS Adél:
Když jsme se byli podívat na trať, bylo to trochu děsivé. Bahnité louže, kořeny, zatáčky a hupíky. Kolik je tam ve skutečnosti hopíku jsem zjistila, až když jsem jela naostro. Ve vyšší rychlosti to jen lítalo. Nakonec jsme to v sobotu i v neděli zvládli, až na jeden pád. Takže trať žádná nuda. Max valil a rval na plné obrátky, jen by to chtělo potrénovat hlavně sebe.
Michal Kozel
Startoval ve dvou kategoriích a to scooterjoring a canicross + start ve smišené štafetě.
A co sám napsal o MS ?
Před odjezdem jsem porad váhal kterého psa si vezmu na canicross. Na koloběžku byl připraveny maly bojovník Gečko a na běh jsem se nakonec vybral Eskima. Hlavně proto, aby načerpal zkušenosti a na příštím mistrovství už z něj byla sprinterská jednička. Před odjezdem jsem vůbec neměl možnost se porovnat s tak velkou mezinárodní konkurenci, ale i tak jsem doufal, ze na koloběžce by jsme se mohli umístit v první desítce.
Po třídenní společně cestě se zbytkem naší Ostravské výpravy jsme dojeli do Pledranu. Po zaparkování a pořádnem vyvenčeni psů jsme se šli poprvé podívat na trať. Hned na první pohled jsem byl z trati nadšený a tušil jsem, ze by nám trať mohla vyhovovat. Byla dost technická a mě přišla těžká. Nechybělo hluboké bahno, kořeny, prudké zatačky, ale i pár rychlých sjezdu. Na takové trati jsem mohl mít i s malinkým Gečkem nějakou šanci.
Bohužel po trénincích přišla zprava , že se trať bude zkracovat. Z původních 5,7km se trať zkrátila na nějakých 3,5km. Já z Gečkem bych naopak potřebovat trať ještě o 5 km delší
. Ale nedalo se nic dělat.
V sobotu ráno jsme se konečně postavili na první start koloběžky. To že je Gečko úžasný pes už vím dávno, ale v téhle jízdě bylo vidět jak už je to zkušený pes.Po první jízdě jsme byli na čtvrtém místě a to jen 1 sekundu za třetím.
Po tomhle výsledku jsem chvilku uvažoval, jestli neodpískat start v canicrossu a šetřit síly na druhý den a taky jsem měl trochu strach o kotníky na téhle trati. Ale nakonec jsem si řekl, že Eskimo potřebuje sbírat zkušenosti a vyběhl jsem. Ale musim přiznat, že jsem běžel trochu na jistotu. V canicrossu se sešla obrovská konkurence a jen v mé kategorii bylo skoro 50 závodniků. Proto mě 20. místo taky hodně těšilo.
V neděli nás čekali stejné tratě jako v sobotu. Na koloběžce se startovalo podle pořadí ze soboty s 15s rozestupy. Já vyjel na trať tedy jako čtvrtý. Jízdu jsme odjeli bez jediné chybičky a dali jsme do ní všechno. Po dojezdu do cíle jsme hned viděli výsledky a bohužel jsem viděl, že to na tu medaili nestačilo. Soupeři jeli opravdu skvěle a chtěl bych jim pogratulovat a poděkovat za skvělý závod.
Čekalo mě ještě druhé kolo s Eskimem. Startovalo se ve vlnách po 5. Měl jsem z toho trochu obavy, protože pro Eskima to byl teprve druhy závod a hned mistrovství. Ale i on ukázal ze už teď je úžasný pes. Ikdyz před námi jeden závodník upadl, jeden pes ho chtěl kousnout do zadku, nic z toho ho nerozhodilo a běžel si svůj závod. Mám z něj velikou radost. Nakonec se nám povedlo ještě o jedno místo posunout a doběhli jsme 19.
V neděli se závodilo ještě i ve štafetách a my spolu s holkami postavili smíšenou štafetu. I přes pád Verči na kole jsme si atmosféru štafety poradně užili a skončili desátí.
To čtvrté místo mě ještě pořad mrzi, ale zase vím, že jsme pro to udělali úplně vsechno a líp už jsme jet nemohli. Oba psy byli dobře natrénovani. Za to děkuji trenikovemu parťakovi Mish El. Eskimo nasbíral potřebné zkušenosti a já vlastně taky. Všichni tři jsme se vratili domu zdravi a to je asi nejdůležitější. Potkali jsme spousty starých i novych kamarádů a užili spousty srandy.
Letošní sezóna pro nás byla perfektní a tohle bylo super zakončení.
Chvilku si odpočinene a vrhneme se na přípravu na tu příští
Chtěl bych moc poděkovat všem co nám fandili. Hlavně mé Martince, která to má se mnou občas dost složité. Celé moji rodině která mě podporuje. Taky děkuji Obec Markvartovice za podporu.
Michal Poledník
Startoval v kategorii canicross + štafety, kde získal 3. místo!
Po osmi letech smůly jsem konečně mohl běžet v repre dresu a užít si atmosféru MS – dalekého Plédranu 
. TOP10 v individuálech a vysněná 
z canicrossové štafety, to beru po patáliích v přípravě těsně před odjezdem všema deseti.
Brutálně se zvyšuje konkurence o profi sportovce a atlety a je stále těžší a těžší se prosadit.
Viděli jsme hromady špičkových závodníků, diváků – perfektní atmosféru, tisíce kilometrů po Evropských dálnicích a nádherná místa. Děkuju ti pejsku můj, bez tebe bych nic z toho neviděl a nedokázal
nad tvou dokonalostí na trati se dojímám. Děkuji také Tomáš Mrovec za handlera a kamaráda na cestách a za materiální podporu MANMAT- Česká republika
. A také klukům ze štafety, s kterými jsme bronz vybojovali. Splnil jsem si díky Vám svůj malý/velký sen.
Moc také děkuji všem, kteří mi psali a vyjádřili podporu.
A nakonec tedy i já 🙂
Kristina Fryzová
Startovala jsem ve dvou kategoriích a to canicross a bikejoring.
A jak to vnímám já?
Po všech těch zdravotních patáliíh a krizích „co tam budu dělat.“ jsem nakonec ráda, že jsme se postavily na start.
Osobně se mi technická trať líbila, škoda jen, že dámy měly jiný pohled na bahno, než já a moc se jim tam nechtělo. Což znamenalo jeden pád na kole.
V konečném závěru musím říct, že atmosféra závodu nezapomenutelná. Při focení štafet jsem měla doslova husí kůži. Žasla jsem nad počtem diváků, fanděním – všem! A celkově to bylo obrovský wooow!
Česká výprava opět předvedla, že mezi světovou špičku patří a že to prostě naše špičky umí.
Bylo mi ctí být tam „živě“ a vše sledovat.
Chci ještě moc poděkovat za podporu a pomoc na závodech mé drahé polovičce a velké dík patří i do Karviné mé mamince 🙂
Také moc děkuji za podporu ZeroDC a Akinu.cz
Všem moc gratulujeme ke skvělým výkonům!
Další fotky:
https://eu.zonerama.com/kristina1/Album/8378916
Za MTO Kristina