Maďarsko nebo Radíkov? Znovu se objevilo dilema, ale mrknout se po dlouhé době k Budapešti bylo velké lákadlo, tak volba padla na závody Medve Kupa v medvědí a vlčí rezervaci v městečku Veresegyház.

Správnost rozhodnutí lze zhodnotit hned ze začátku. Cesta šílená, závodní forma slabá, prostředí a atmosféra závodů parádní-nerozhodně. Video objímání stromů Marcela D. na Radíkově však nesporně převážilo misky vah ve prospěch Maďarska 😀

Cestu po maďarských dálnicích už máme natrénovanou, ale na její stav a přeplněnost se zvyknout nedá. Požitek z jízdy umocňuje náš postarší vozík s konstrukční rychlostí do 80 km/h, který celou cestu plápolá za autem. Jako bonus zjišťuji, že do nového telefonu jsem si nestáhl mapy Maďarska, takže jedeme tak trochu naslepo a doufáme, že v cílové destinaci budou informační tabule, které nás dovedou na stake out. Nebyly. Po chvíli bloudění v pozdním večeru a samozřejmě za tmy se nám to podaří. Dobrá místa už nejsou volná a naše tábořiště budujeme dva metry od vlčího výběhu. Vlci nás vítají jako staré známé a přátelsky na nás vrtí chvosty. V tu chvíli mi to přijde super. Ve 3 ráno koncert vlčího vytí už tak super nebyl 🙂

Původně jsme chtěli jet kategorii, která nás baví nejvíc, a sice kolobku se dvěma psy. Ale hnědá fena Trix nesplnila naše interní kvalifikační kritéria (kvůli rostoucím teplotám vzduchu nebyla schopná držet s Hanibalem stejné tempo, aniž by pak nevypadala jak po 100 km běhu) a na poslední chvíli musím z jedné kategorie udělat dvě, tedy Trix pojede kolo a Hanibal kolobku. 

V sobotu, první závodní den, zahajuji s Trix závod na kole. Je šílené vedro a Trix podle předpokladů nemůže jet rychle a musíme objet závodní okruh jen ve výletním tempu. Hanibala asi taky rušily vlčí árie a nejede tak, jak nejlépe umí.

 

V neděli se trochu ochladilo a chystáme se s Trix  o pár míst posunout startovní listinou nahoru. To se nám dáří, ale pozice zaručující slávu byly tentokrát nedosažitelné. S Hanibalem plánujeme frontální útok na první místo v kolobce. Letíme jako s větrem o závod. Do první zatáčky. Po té příchází test zemské přitažlivosti. Největší držkopád na světě. Po srovnání řidítek a značně otřesen už vím, že první místo nebude, a modlím se, ať bolest je jen bolest a nenastaly žádně degenerativní změny na mém pohybovém aparátu. Hanibal ukázal velké srdce a dobitého páníčka dovezl bez jeho výrazné pomoci na druhém místě. Díky Hani.

Co se týká organizace závodu, není co vytknout (i když přehodit starty na ráno namísto horkého poledne by stálo za zvážení) a hlavní boss závodu-race marshal János Horváth opět udržuje grády a dobrou atmosféru celých závodů. Večerní musher party se taky vydařila a nechyběla ani grill party s Erikem C. a spol.  Za rok se doufám na Medve Kupa znovu setkáme.

Málem bych zapomněl. V sobotu jsem si bláhově plánoval, že si uděláme výlet do nedaleké Budapešti. Nepřišla síla. Výlet se konal v neděli. Neplánovaně. Tvářil jsem se však, že plánovaně. No jo. Nestáhnuté mapy Maďarska chyběly a než jsem se nadál, tak jsme vjeli do úplného centra k Náměstí hrdinů, kam bylo v plánu jet v sobotu :). Po chvíli jsem znovu špatně (opět sem se tvářil, že schválně) odbočil a ocitli jsme se pod sochou svobody. Takže nakonec byl výlet do Maďarska se vším všudy 🙂

Michal, Majka, Hanibal, Trix a spol.

 

Za MTO obrovsky gratulujeme a děkujeme za report!