Na úvod rozhovoru si Martina stručně představme.
Martin Řezáč, 38 let, v současné době žije v Ostravě, dlouholetý člen ostravského musherského klubu, vlastník dvou krásných sibiřských husky. Z mého pohledu velmi dobrý běžec, vytrvalec a hlavně pohodář.
Martina po očku sleduji na sociálních sítích, kde mě vždy zaujmou jeho reporty s různých závodů. A to jak musherských, většinou canicrosoových, tak i běžeckých. Tentokrát mě velmi zaujaly jeho reporty ze závodu „MUM“. Nejdříve jsem si myslel, že je to běh pro mámy (s anglického mum), ale nakonec se z toho k mému překvapení vyklubalo něco jiného.
Můžeš nám Martine, představit o jaký závod vlastně šlo?
MUM(Moravský UltraMaraton) je běžecký mezinárodní etapový závod na 7 maratonů v 7 po sobě následujících dnech. Je to nejdelší a nejtěžší etapový závod pořádaný na území České republiky.
Každá etapa má délku maratonu a probíhá velmi členitým terénem, když její profil zahrnuje v průměru 900 m stoupání, tím je rozhodně náročnější než jiné podobné závody organizované na území ČR.
Kde závod probíhal?
Cíl byl vždy v Lomnici u základní školy, kde jsme měli i zázemí. První a poslední etapa(Lomnická a Cimrmanova) se startovala taky tam. Na další etapy nás vozil autobus, takže se pokaždé běžela jiná trasa a starty byli teda ještě v Boskovicích, Blanensku, Tišnově, Olešnice a Bystřici.
To zní velmi zajímavě. Můžeš prozradit, kde ses o tom dozvěděl, a jak tě napadlo tento závod absolvovat.
Z internetu o závodě vím už pár roků, ale vždy v tomto termínu jezdíme s kamarády na dovolenou a letos jsme ji zrušili. A já si tedy našel náhradní plán.
Kolik borců se takového závodu účastní.
Letos běželo a dokončilo všech 7 maratonu 63 lidí, ale dalo se přihlásit i jen na jednu nebo víc etap, vyhlašoval se i miniMUM, kde si účastník vybral dopředu 3 etapy. Poslední etapa byla 2-kolová a tak se dala běžet i jako ½ maraton. Ve výsledcích se tedy objevilo i číslo 228 běžců.
Jak vypadá takový závodní den?
Snídaně byla ve škole, jeden den jsem využil i promítání filmu Ultramaratonec(o závodě Spartatlon) od 11h.se pak vydávali obědy v restauraci asi 500m od školy. Po obědě už jsem se připravoval na závod, mazání nohou, převlékání do běžeckého a jít čekat na autobusové městě odkud se startovalo. Já jsem spíše odpočíval, pořadatelé tam pro náš měli zázemí. Startovalo se ve vlnách, starší ročníky v 13:30, pomalejší běžci ve 14:00 a nejrychlejší v 15:00. Kromě první a poslední etapy. V té první startovali všichni ve 14h. kromě starších, ti o 1/2h.dříve. Poslední etapa se startovala intervalově po skupinkách od nejpomalejších po nejrychlejší. Po doběhu do cíle byla k dispozici polívka, zelenina, plechovka piva (i nealko).Sprcha pak do restaurace na večeři a spát.
S ohledem na náročnost závodu, můžeš nám prozradit, jak ses na něj připravoval? Zda ti stačil tvé obvyklé běžecké vzdálenosti, nebo Tvá příprava byla na tento závod nějaká speciální?
Speciální ani ne, vím že momentální fyzičku mám takovou že se můžu přihlásit na jakýkoli běžecký závod jen abych mohl dokončit. Tady jsem sice neměl žádné ambice ani na konkrétní časy a priorita byla hlavně dokončit. A taky trochu potrénovat před dogmaratony, pocitově jsem cítil že nemám ideálně natrénováno, ale nakonec to stačilo i na to zaběhnout poslední etapu nejrychleji, která byla asi nejtěžší.
Pokud byla obvyklá na co si zvyklý, můžeš uvést, jak vlastně mimo takový závod trénuješ? Mám na mysli, jestli jen běháš, nebo zařazuješ i jiné sporty? Popř. jaké vzdálenosti nebo časové objemy absolvuješ?
Nejčastěji tedy běhám, začal jsem i plavat, pak sem tam kolo nebo koloběžka. Letos mám za sebou i 2 krátké triatlony.Pak už jen rekreačně turistiku samozřejmě s pejsky. A ty vzdálenosti jsou u mě dost individuální, záleží kolik mám času, taky chodím do práce, na nákupy a takové ty věci co má asi každý doma.
Jestli byla Tvá příprava speciální, tak nám ji prosím tě představ.
Příprava tedy nebyla nijak speciální, ale mám radši těžší tréninky. Které se při závodech zhodnotí, proto chodím i některé závody v rámci tréninku nebo i výklusu.
Využil si k ní jen své zkušenosti, nebo rady nějakého trenéra? A obecně, kde čerpáš vědomosti k tréninku obecně?
Závody běhám už kolem 6 ti let a začínal jsem v různých běžeckých skupinách, které jsou teď snad v každém městě a vždy je vede někdo, kdo opravdu poradí a pomůže. Teď už si většinou trénuji sám, ale když je ten čas tak zajdu i na stadion na hromadný trénink.
Byl si zde sám nebo se na takovém závodě využívá support?
Ano byl jsem tu sám, z Ostravy tu pak běžel první 3 maratony Radek Luksza. Takže jsem byl bez supportu, ale myslím že ho tu neměl nikdo. Občerstvovačky vycházeli něco kolem 7km.
Jedná se o dlouhý závod, určený pro ultramaratonce. Jaká je tam parta lidí? Je tam cítit soutěživost, nebo spíše pohodová atmosféra.
Řekl bych spíše ta pohodová atmosféra, je to zároveň i takové setkání ultramaratonců.
Jelikož jde o dlouhý závod, svoji roli zde hraje určitě výživa. Upravoval si nějak svůj jídelníček?
Vlastně ani ne, závodím skoro každý víkend a abych to zvládl, musím každý den správně jíst a pít a samozřejmě i do toho i doplňky stravy, protože z běžného jídla nedostanu do těla potřebné množství živin, které bych měl mít. S tím mi radí už něco přes 6 let výživová poradkyně a kamarádka.
A co se vlastně jí na takovém závodě. Myslím tím předtím, během a také poté?
Je toho vlastně dost, názvy jednotlivých produktů pro sportovce co používám ani nebudu psát, protože by toho většině nic neřeklo. Před závodem se hlavně dost zavodňuji čistou vodou a před startem vypiju energetický nápoj. Při běhu mám láhev nebo i 2 se sacharidovo-proteinovým nápojem a na občerstvovačkách většinou jím jen ovoce. Po doběhu do 20 min. vypiju proteinový nápoj.
Ideálně nám napiš tvůj jídelníček na závodě? Chápu, že se může diametrálně lišit např. den 2 a den poslední.
Tady jsem využíval snídaně, které tu byli formou Švédských stolů ale stejně jsem si ještě dělal koktejl, který normálně snídám každý den. Na oběd jsem chodil do restaurace, kde jsme dostali stravenky. Plus před i po závodě co jsem psal výše a na večeři zase do restaurace.
Tvůj nejlepší okamžik ze závodu a proč?
Asi se mi nejvíce líbila 2 etapa. Byla náročnější s 916 nastoupanými metry. Ale s horším časem v první etapě jsem tady startoval s horšími běžci už ve 14h. hodinu před nejrychlejším a od nějakého 6 km jsem běžel jako první a udržel jsem to až do cíle, kde byla i ČT a čekali někoho jiného. Asi 8 min. po mě už ale začali přibíhat vítězové. Já tady nakonec zaběhl 2 nejrychlejší čas.
Samozřejmě je nutno položit i otázku tvůj nejhorší okamžik závodu, nebo lépe řečeno, kde si měl největší krizi? A jak si ji překonal?
Ve 4 etapě, přibližně od 8km do 25km. Mě nepustil žaludek abych se vůbec rozběhl a já aspoň šel. K obědu jsem měl čočku a až se začala uvolňovat ,tak jsem mohl znovu běžet, ale bohužel tady byl můj nejhorší čas.
Regenerace. Jak si po každé etapě regeneroval? A dá se vůbec po takovém třetím, čtvrtém, pátém dnu ještě vůbec regenerovat?
Kromě výživy, ještě padla krabička koňské masti a dopoledne než se šlo na oběd, tak jsem ležel ve spacáku a odpočíval.
Jdyby si měl procentuálně rozdělit níže uvedené aspekty s ohledem na vliv absolvování celého závodu, jak by to vypadalo z tvého pohledu?
Trénink, výživa, psychika.
Co se týče tréninku, tak jak jsem psal neměl jsem ideálně natrénováno ale jako správný běžec, to nebudu mít nikdy J Výživu během závodu jsem měl svoji a když něco došlo, tak šla něčím nahradit do další občerstvovačky. Psychika u mě funguje na 120%, dokonce i když je nějaká krize, v ultra je to hodně i o hlavě.
Kdy po skončení závodu ses cca vrátil do fyzického normálu?
Další víkend jsem si chtěl zkusit na Rusavě 12ti hodinovku, začal jsem dobře ale poslední 3kola co jsem dokončil jsem měl zase problém se žaludkem a tak jsem to po4,5h.ukončil a jel domů. Nemělo smysl se trápit, další víkend už jsem zvládl další závod a pak i Valachymana, takže asi 14 dní s tím že se musel asi dát do pořádku hlavně žaludek, svaly byli připravené běhat už ten další víkend.
Osobně si myslím, že je úspěch takový závod dokončit, protože na takovém ultra nikdy nevíš, co se může stát. Naplnilo se teda tvé očekávání, byl si nakonec s celým průběhem závodu spokojený?
Plán byl hlavně dokončit a ideálně kdyby se povedly i pěkné časy a samozřejmě se nezranit. Myslím teda že se mi závod povedl a spokojený jsem.
Půjdeš závod příští rok znova?
Protože v tom termínu jezdím na dovolenou, tak příští rok asi ne. Určitě bych si ho ale ještě zopakoval.
Co by si poradil těm, kteří nad účastí na takovém závodu uvažují?
Určitě by měli mít zaběhnutý nějaký ten horský maraton. Mít sebou radši více páru bot, já to sice celého doběhl v jedněch silničkách ale na poslední etapu, kdy nám pršelo by se mi hodily trailovky. A dostatek dovolené, poslední etapa se běžela v sobotu a já si radši vzal další 2 dny navíc.
Martine děkuji za rozhovor a přeji ti mnoho takových zážitků a hlavně zdraví.
Za MTO Martin Urbančík