V uplynulém víkendu (18.9.-19.9.) jsem se zúčastnil krásných závodů v mém oblíbeném Maďarsku v osadě Bér. Původně jsem přemýšlel, že si dám od závodění trochu pauzu, ale jakmile se v září trochu ochladilo, tak se dostavila chuť se opět trochu projet na biku.

Vždycky jsem si přál vyzkoušet si dovolenou v obytňáku, ale zatím nebyla nikdy příležitost, tak jsem tentokrát spojil dvě věci dohromady a 14 dní před závodem jsem zalarmoval své spolubojovníky a navrhl jim tento výlet do maďarské stepi.

Obytňák se nakonec podařilo sehnat, takže stačilo naložit dvounohou i čtyřnohou osádku a v pátek vyrazit směr Bér.

Celý závod byl pojmenován podle nervózní 20 leté velbloudice, která celé závodiště považovala za svůj revír a nové kamarády si rozhodně neplánovala najít. Původně jsem chtěl, tak jako mnoho jiných, zkusit navázat přátelství, ale rychle jsem pochopil, že to není dobrý nápad. Naštěstí jsem se nepřidal do řady pohryzaných a poplivaných 🙂

Závodění v sobotu nezačalo úplně dobře, protože nastaly lehké organizační potíže a také se nepodařilo odstartovat ve správný čas a správným způsobem. Takže trochu demotivovaný jsem objel první kolo a počítal s tím, že velbloudí medaili bohužel pro náš klub Mushing Team Ostrava nedovezu. K mému velkému překvapení ale zůstala situace před druhým kolem vcelku hratelná a v neděli jsme nenechali nic náhodě a start bez pomocníka, tretry i velké odhodlání přineslo svůj výsledek. Celou trať, která se vlnila nahoru a dolů a bez rovinek, jsem odjel na „velkou pilu“ a i letos trochu sporadicky trénovaný Papouch pochopil, že jedeme „all in“, a levou zadní zvládl letět průměrně přes magickou 30 kilometrovou rychlost. Jako bonus byla přítomnost Igora Tracze, který dodal závodu šmrnc, a byla pro mě čest proti němu závodit.

Jinak obytňák se absolutně osvědčil, a ta romantika a volnost jak večer, tak ráno se nedá s přežíváním v osobáku nebo v chatce absolutně srovnat.

Zbytek osádky byl také spokojen a druhý pes výpravy Alf zvládl dominovat v dětské kategorii s malou běžkyní Ellou a její maminkou Michaelou (paničkou od Alfa) a také zvládl (bohužel jen) jedno kolo v našlapané kategorii canicross. Druhý den pro zranění běžce Radima nestartoval.

Takže suma sumárum v přátelské maďarské atmosféře a v nádherné divoké přírodě jsme pro náš klub v kategorii bikejoring vybojovali bronzového velblouda, ke kterému mi na závěrečném ceremoniálu gratulovala nejpůvabnější maďarská závodnice a spoluorganizátorka Anna Kiss Tóth.

Michal a Papouch